Depeche Mode - Osobnosti

Depeche Mode se jako hudební skupina formovala v roce 1976 a vznikla v Basildonu, kdy Vince Clarke a Andrew Fletcher původně založili skupinu pod názvem No Romance in China. Skupina se však pod tímto názvem neujala a v roce 1979 vytvořil Vince Clarke s Martinem Gorem novou skupinu nazvanou French Look. Poté se k ní přidal také Andrew Fletcher a skupina se přejmenovala na Composition of Sound. David Gahan vstoupil do skupiny v roce 1980, poté co ho Vince Clarke slyšel účinkovat na jednom místním vystoupení, pozval ho na zkoušku kde se Gahan předvedl s cover verzí od Davida Bowieho "Hero". David Gahan byl hned přijat do skupiny jak kvůli svému hlasu, tak kvůli známostem mezi mládeží. Traduje se, že na první koncert přišlo cca 300 lidí, z kterých drtivou část tvořili právě Davidovi kamarádi. Dosavadní název nebyl dostatečně úderný a tak David Gahan prosadil název Depeche Mode, který byl převzatý z jména francouzského módního magazínu Dépêche-mode, který můžeme přeložit jako „módní aktuality“ nebo doslova jako „depeše módních zpráv“. Často se však chybně překládá jako „rychlá móda“.

V roce 1980 hrála skupina na koncertě Franka Toveye, jednoho z průkopníků anglického hudebního hnutí New Wave, známý také pod pseudonymem Fad Gadget. Tam si jich všiml Daniel Miller, a tak skupina uzavřela smlouvu s hudebním vydavatelstvím Mute Records a již roku 1981 vydala svoje první album nazvané Speak and Spell. Toto album mělo pozoruhodný úspěch a většinou kladný ohlas u kritiky. Krátce poté opustil Vince Clarke skupinu a vytvořil několik jiných kapel, např. Yazoo (Yaz v USA) s Alison Moyetovou, The Assembly s Feargalem Sharkeym, Davem Clempsonem a Ericem Radcliffem a později také Erasure s Andy Bellem. Kvůli odchodu kapelníka a skladatele mnozí předpovídali brzký zánik skupiny, avšak Martin Gore, který již předtím napsal „Tora! Tora! Tora!“ a „Big Muff“ na jejich debutovém albu, se ujal skládání písní velmi dobře a kráčel dál v úspěšných šlépějích svého předchůdce.

V roce 1982 vydali tři zbylí členové další album s názvem A Broken Frame které bylo složeno hlavně z postpubertálních textů Martina Gorea, které našel založené u sebe v šuplíku. Například singl See You napsal, když mu bylo 15. Ještě předtím po reagování na inzerát v médiu NME nahradil Alan Wilder Vince Clarka na turné Depeche Mode po Spojených státech. I když k novému albu ještě nepřispěl, krátce po jeho vydání (v době singlu „Get the Balance Right“) se stal plnohodnotným členem Depeche Mode. Napsal „The Landscape is Changing“ a „Two Minute Warning“ pro jejich album Construction Time Again z roku 1983, ale také skladbu „Fools“, společníka singlu „Love in Itself“, „In Your Memory“ doprovodnou skladbu singlu „People Are People“ a „If You Want“ z alba Some Great Reward (rok 1984). Jeho hlavním příspěvkem k Depeche Mode však byla jeho technická a hudební produkce.

Na počátku osmdesátých let byla popularita skupiny omezená převážně na Evropu (hlavně Německo). Nicméně v roce 1984 vyrazili Depeche Mode do USA a roku 1985 vytvořili speciální vydání kompilací určené pouze pro USA People Are People a Catching Up With Depeche Mode, obsahující jejich první zaoceánský hit „People Are People“. Toto období se považuje za vznik dlouhodobé asociace skupiny s moderním britským Gotickým hnutím, které právě v té době nabývalo v Americe na popularitě. Za to vděčí však více stylu své hudby, než své image, a to kvůli zpožděnému vstupu skupiny na americký trh a nešťastné řadě rozporuplných a nízkorozpočtových hudebních klipů.

Depeche Mode se stali jednou z průkopnických kapel, které používaly nové metody samplování přírodních zvuků. Oblíbili si také vydávání svých písní v několika remixech, tak aby jejich skladby mohly být rozličně interpretovány.

Skladatel skupiny Martin Gore pak dalších deset let psal temně skličující syntetickou taneční hudbu. Znaky tohoto přechodu jsou patrné v „Blasphemous Rumours“, hořké výpovědi o neférovosti života a „Fly on the Windscreen“ (později remixovaném a vydaném jako „Fly on the Windscreen – Final“ na albu z roku 1986 Black Celebration), doprovodné písni k „It's Called a Heart“. Mnoho lidí si tuto hudbu spojilo s Gotickým hnutím – ačkoli skupina se o něco takového nijak nesnažila.

Poté, co jejich vzbudil pozornost videoklip k singlu „A Question of Time“ z roku 1986, jeho režisér Anton Corbijn se spřátelil se skupinou a navázal s ní dlouhotrvající pracovní vztah. Corbijn – mezinárodně renomovaný fotograf a nově se objevující režisér hudebních videoklipů („Pride (In the Name of Love)“ – 1984 od U2 a „Bring on the Dancing Horses“ – 1985 od Echo & the Bunnymen) – byl katapultován mezi hvězdy show-businessu a natáčel pro takové umělce, jako např. Joy Division („Atmosphere“ – 1988), Front 242 („Headhunter“ – 1988, „Tragedy for You“ – 1991), Bryana Adamse, Nirvanu, nebo U2 („One“ – 1991, „Please“ – 1997 a „Electrical Storm“ – 2002).

Na základě jejich ironicky nazvaného alba z roku 1987 Music for the Masses (Hudba pro masy), následovalo roku 1988 úspěšné a totálně vyprodané turné. To vyvrcholilo závěrečným koncertem v Pasadeně v Kalifornii na stadionu Rose Bowl, kterého se účastnilo přes 80 tisíc diváků, nejvíce za osm let. Turné zdokumentoval D. A. Pennebaker, včetně vzájemného působení fanoušků a skupiny. Vydání tohoto koncertu jako alba – nazvaného 101, protože bylo vystoupení 101. v pořadí a poslední zastávkou na jejich turné – se stalo v roce 1989 bestsellerem.

Později v tomto roce, poté co si Martin Gore udělal kratší přestávku svým Counterfeit e.p. (6 coververzí jeho oblíbených písní), nahrála skupina v Miláně singl „Personal Jesus“, ovlivněný blues a country. Ještě před jeho vydáním byla umístěna reklama do regionálních novin ve Spojeném království se slovy „Your own personal Jesus“ (Váš vlastní osobní Ježíš). Později obsahovala reklama i telefonní číslo, po jehož vytočení se tato píseň ozvala. Následná kontroverze pomohla tomuto singlu na 13. pozici v britských žebříčcích. Singl se stal jejich nejlépe prodávaným a prvním zlatým singlem v USA.

V polovině let osmdesátých a také v devadesátých letech rostla popularita skupiny v USA i její vliv na objevující se techno a house hudební scénu. Pionýři techna Derrick May, Kevin Saunderson a Juan Atkins tuto skupinu označili za jeden z hlavních vlivů na svůj vývoj proto-techna během Detroitské Techno exploze ke konci osmdesátých let.

Členové skupiny:
Vince Clarke Klávesy, texty 1980-1981
Martin Lee Gore Zpěv, texty, kytara, klávesy 1980-?
David Gahan Zpěv 1980-?
Andrew Fletcher Klávesy 1980-?
Alan Wilder Klávesy, bicí 1982-1995
Christian Eigner Bicí 1998-?
Peter Gordeno Klávesy 1998-?